Input:

č. 3457/2016 Sb. NSS; Daň z přidané hodnoty: oprava výše daně; daň vzniklá po rozhodnutí o úpadku; započtení přeplatku na dani

č. 3457/2016 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: oprava výše daně; daň vzniklá po rozhodnutí o úpadku; započtení přeplatku na dani
k § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 47/2011 Sb.
k § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 399/2012 Sb.*)
Daňový nedoplatek vzniklý na základě opravy daně z přidané hodnoty provedené podle § 44 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nebylo možno považovat za daň vzniklou po rozhodnutí o úpadku ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31.12. 2013, neboť se vztahuje ke zdanitelným plněním poskytnutým v období před rozhodnutím o úpadku. Nešlo tedy o pohledávku za majetkovou podstatou, která by mohla být po rozhodnutí o úpadku započtena proti přeplatku na dani.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2016, čj. 4 Afs 91/2016-38)
Prejudikatura: č. 1778/2009 Sb. NSS, č. 2856/2013 Sb. NSS.
Věc: Ing. Aleš K., insolvenční správce dlužníka PLP a. s., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o žádost o vrácení vratitelného přeplatku, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím Finančního úřadu v Ústí nad Labem (správce daně) ze dne 1. 11. 2012 byla zamítnuta žádost žalobce o vrácení vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, vzniklého z nadměrných odpočtů uvedených v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2011 ve výši 574 223 Kč, červen 2011 ve výši 95 931 Kč, květen 2012 ve výši 49 129 Kč a červen 2012 ve výši 51 632 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 4. 2013 zamítl.
Žalovaný shledal, že na osobním daňovém účtu žalobce nebyl ke dni podání žádosti evidovaný žádný vratitelný přeplatek, a to z toho důvodu, že již dříve byl zahájen postup k odstranění pochybností o údajích v daňových přiznáních za zdaňovací období prosinec 2011 a červen 2011, přičemž platebním výměrem ze dne 12.10. 2011 byla žalobci vyměřena daňová povinnost za červen 2011 ve výši 1 750 578 Kč. Tento nedoplatek vznikl s ohledem na úpadek žalobce jako pohledávka správce daně z opravy výše daně podle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty. Nadměrné odpočty za měsíc prosinec 2011, květen 2012 a červen 2012, které žalobce nárokoval, byly potom použity na úhradu neuhrazené daňové povinnosti za zdaňovací období červen 2011 v souladu s § 152 odst. 3 daňového řádu. Žalovaný konstatoval, že vzhledem k uvedeným skutečnostem nebyla splněna základní podmínka pro vrácení vratitelného přeplatku, kterou je samotná existence přeplatku. Žádosti žalobce tedy nemohlo být vyhověno.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Žalobce namítal, že pohledávka státu dle § 44 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty nemůže být pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, a nemůže proto být započtena podle § 242 odst. 3 daňového řádu, jak to fakticky umožnil
Nahrávám...
Nahrávám...