2021.06.05
Úprava počítání lhůt v pracovním právu po novele zákoníku práce
Mgr. Tomáš Liškutín. JUDr. Kristýna Opletalová
Počítání lhůt ovlivňuje počátek a konec časových úseků, během nichž mohou zaměstnanci a zaměstnavatelé uplatnit své nároky. V některých případech dochází k přerušení běhu lhůt a pak jsou rozhodující podmínky, za nichž běh lhůt pokračuje. O rozdílech mezi tím, jak se v souvislosti s přerušením běhu lhůt počítaly lhůty před účinností novely zákoníku práce a jak se počítají nyní, pojednávají následující řádky.
DŘÍVĚJŠÍ ÚPRAVA POČÍTÁNÍ LHŮT V PRACOVNÍM PRÁVU
Až do 29. 7. 2020 neobsahoval zákoník práce žádnou zvláštní úpravu běhu lhůt. Proto se plně uplatnilo podpůrné použití pravidel obsažených v občanském zákoníku (§ 4 ZP ve spojení s § 605 NOZ a násl.). Nejvyšší soud také prohlásil, že se v souvislosti se žalobou na určení neplatnosti výpovědi uplatní i zvláštní pravidla obsažená v § 645 NOZ a násl. týkající se přerušení (stavení) běhu lhůt (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 343/2018).
Podle těchto pravidel promlčecí a prekluzivní lhůta v případě výskytu určitých překážek neběží. Pro pracovněprávní praxi má význam zejména překážka spočívající v uzavření dohody o mimosoudním řešení sporu. V takovém případě začne lhůta běžet až poté, co jedna ze stran dohody výslovně odmítne pokračovat v mimosoudním jednání (§ 647 NOZ). Jak uzavření dohody o mimosoudním řešení sporu, tak jiné překážky běhu lhůt (např. vyšší moc, která brání v uplatnění práva) mají za následek to, že promlčecí nebo prekluzivní lhůta neskončí po odpadnutí překážky dříve než za 6 měsíců ode dne, kdy začala opětovně běžet (§ 652 NOZ, § 654 odst. 2 NOZ). To v praxi znamenalo, že se lhůty v pracovním právu prodlužovaly i o několik měsíců, což v konečném důsledku prohlubovalo i nejistotu na straně zaměstnavatelů, kteří museli 6 měsíců po odpadnutí překážky čekat, zda zaměstnanec uplatní žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru či nikoliv.
Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr ke dni 29. 9. 2018. Ode dne 30. 9. 2018 počala běžet 2měsíční prekluzivní lhůta k uplatnění žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru (§ 72 ZP). Zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že považuje rozvázání pracovního poměru za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání (§ 69 odst. 1 ZP). Dne 28. 11. 2018 uzavřel zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o mimosoudním řešení sporu. Následně probíhalo mimosoudní řešení sporu, které nakonec ukončil dne 21. 5. 2019 zaměstnavatel s tím, že nemá zájem v něm pokračovat.…