Input:

Přehled judikatury trochu jinak - Intenzita porušení "pracovní kázně"

5.10.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 4 minuty

2016.22.4
Přehled judikatury trochu jinak – Intenzita porušení "pracovní kázně"

JUDr. Petr Bukovjan

Judikát
Tato věta z jednoho dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího soudu se hodně dobře pamatuje a zmiňuje ji řada lidí, co se věnuje pracovnímu právu: "Útok na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění), představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) ZP tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.". Možná si ten případ vybavujete – vedoucí zaměstnanec falšoval evidenci pracovní doby, zaměstnavatel s ním rozvázal pracovní poměr okamžitým zrušením a zaměstnanec místo aby si sáhl do svědomí, tak se soudil.

Kdyby mělo zůstat u posouzení krajským soudem, zaměstnavatel by se svým hodnocením intenzity porušení "pracovní kázně" pohořel. Odvolací soud totiž nepochopitelně dospěl k závěru, že je to vůči zaměstnanci za těchto okolností tvrdé opatření. Ačkoliv Nejvyšší soud jeho "měkkost" zvrátil, zaměstnavateli krajský soud svým pravomocným rozhodnutím stejně pěkně zavařil. Zaměstnanec trval totiž ve smyslu ustanovení § 69 odst. 1 ZP na dalším zaměstnávání, rozsudek odvolacího soudu založil jeho právo na vysokou náhradu mzdy (blížící se k částce 1 miliónu korun českých) a na zaměstnavateli se domáhal jeho zaplacení. A zaměstnavatel? Byť s vědomím toho, že bude podávat dovolání a že se mu peníze nemusejí třeba vrátit, ve vší slušnosti zaplatil.

Jak jsem naznačil výše, spravedlnost nebyla naštěstí slepá a odvolací soud musel po zásahu soudu Nejvyššího rozhodnout znovu, tentokrát už ve prospěch zaměstnavatele. Ten udělal logickou věc – požádal zaměstnance o vrácení zaplacené částky jako bezdůvodného obohacení. Pokud si myslíte, že zaměstnanec, také ve vší slušnosti, peníze vrátil, jste na omylu. Právě naopak, hledal argument, jak si vyplacenou náhradu mzdy ponechat. A ten argument našel v ustanovení § 331 ZP, z něhož vyplývá, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Bezostyšně tvrdil, že byl v dobré víře, že mu zmíněné peníze přísluší.

Nastalo tedy další kolečko soudního sporu, tentokrát o vydání bezdůvodného obohacení na základě žaloby zaměstnavatele. Asi se budete divit, ale okresní

Nahrávám...
Nahrávám...