Nález 94/2006 SbNU, sv. 41, K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 94
I. ÚS 351/05
K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení
Právo na přiznání přiměřené (a právním předpisem stanovené) náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst.2 Listiny základních práv a svobod. Přitom však rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod. To platí i pro interpretaci příslušných ustanovení procesních předpisů upravujících náklady řízení a jejich náhradu. Ústavní soud proto při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo, např. právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojena Güttlera - ze dne 3. května 2006 sp. zn. I. ÚS 351/05 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2005 č. j. 9 Cmo 277/2004-96, jímž bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci v daném právním sporu náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu 16. června 2005, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též jen „vrchní soud“) pro porušení jeho základních práv a svobod podle čl. 1, 2, 3 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), který soudům ukládá, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.
Č. s., a. s., (dále též jen „žalobce) se na vedlejší účastnici (první žalovaná) a stěžovateli (druhý žalovaný) jako ručitelích hlavního dlužníka dle smlouvy o úvěru č. KTK-226450-098 ze dne 23. prosince 1994 domáhala zaplacení částky 1 059 334,90 Kč. Městský soud v Praze žalobu vůči stěžovateli rozsudkem č. j. 33 Cm 435/97-57 ze dne 18. dubna 2002 zamítl (výrok II), neboť žalobce neunesl vůči stěžovateli břemeno tvrzení a důkazní, a přiznal mu vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 35 925 Kč (výrok IV). Vedlejší účastnici však výrokem I vyslovil povinnost zaplatit žalobci požadovanou částku, neboť vedlejší účastnice v řízení svůj závazek vůči žalobci uznala, a uložil jí též povinnost zaplatit žalobci částku 42 376 Kč na náhradě nákladů řízení.
Proti zamítavému výroku II a výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo325/2002-82 ze dne 26. ledna 2004 bylo odvolání vyhověno a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Protože vedlejší účastnice závazek mezitím zcela…
