č. 4195/2021 Sb. NSS; Důchodové pojištění: příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a invaliditou
č. 4195/2021 Sb. NSS
Důchodové pojištění: příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a invaliditou
k § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (v textu jen „zákon o důchodovém pojištění“)
Ustanovení § 38 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nepožaduje, aby pracovní úraz byl jedinou nebo zcela převažující příčinou invalidity. Postačí, pokud pracovní úraz uspíšil rozvoj doposud spíše vskrytu se rozvíjejícího degenerativního onemocnění, takže po prodělaném úrazu již nebyla obnovena pracovní schopnost nad úroveň prvního stupně invalidity, ačkoliv nebýt pracovního úrazu, pojištěnec by v té době pravděpodobně ještě invalidním nebyl.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, čj. 49 Ad 30/2020-36)
Věc: M. F. proti České správě sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu.
Žalobce podal u žalované žádost o přiznání invalidního důchodu. Žalovaná však tuto žádost rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítla pro nesplnění podmínek podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Žalobce totiž nezískal potřebnou dobu pojištění, byť na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Benešov (dále jen „OSSZ“) ze dne 5. 6. 2020 poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %.
Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, které žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 11. 2020 zamítla.
Proti tomuto rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Namítal, že žalovaná jeho věc nesprávně právně posoudila, když dospěla k závěru, že mu nelze přiznat invalidní důchod (ani) podle § 38 písm. b) zákona o důchodovém pojištění podle názoru posudkové lékařky totiž úraz nebyl jedinou příčinou finálního postižení žalobce, neboť již v minulosti bylo jeho pravé koleno postiženo. S tímto hodnocením však žalobce nesouhlasil a poukázal na to, že si posudková lékařka v tvrzeních odporuje. Jestliže totiž na jedné straně uvedla, že byl žalobce po pracovní neschopnosti v roce 2018 zcela vyléčen (bez ortopedických obtíží), nemohla na straně druhé dojít k závěru, že úraz nebyl rozhodující pro vznik invalidity. Dále žalobce posudkové lékařce vytkl, že ačkoli nejprve uvedla, že není kompetentní k posouzení, zda se jednalo o pracovní úraz, dospěla k závěru, že se o pracovní úraz nejedná. Žalobce měl nicméně za to, že se naopak o pracovní úraz jednalo. To odvozuje z toho, že byl úraz zaznamenán v knize úrazů u jeho zaměstnavatele a že mu zaměstnavatel hradil bolestné i náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti nešlo-li by o pracovní úraz, zaměstnavatel by tato plnění neposkytoval; nadto Generali Česká pojišťovna uhradila žalobci náhradu za ztrátu na výdělku za období květen až prosinec 2019. Posudkové hodnocení proto žalobce nepokládá za řádně odůvodněné v rozporu s § 16a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. (dále jen „organizační zákon“).
Žalobce rozvedl, že úraz ze dne 7. 3. 2019 spočíval v pádu kotouče o váze 80 kg, přičemž lékařské zprávy neuvádí vliv dřívějšího postižení. Zdůraznil, že jeho pracovní schopnost byla do té doby…
