č. 4055/2020 Sb. NSS; Daňové řízení: úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu
č. 4055/2020 Sb. NSS
Daňové řízení: úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu
k § 155 odst. 5 a § 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění zákona č. 267/2014 Sb.
k čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (v textu jen „směrnice o DPH“)
I. Pro vznik nároku na úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu daně (§ 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) není podstatné, zda je prodlení s vyplacením odpočtu důsledkem postupu k odstranění pochybností, nebo daňové kontroly před vyměřením daně.
II. Právní úprava § 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 je co do stanovení úročeného období i výše úroku v rozporu s čl. 183 směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty. Pro nárok na úrok z odpočtu, na který by se jinak tohoto ustanovení užilo, platí nadále pravidla vymezená v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, čj. 7 Aps 3/2013-34 (rozsudek Kordárna). Daňovému subjektu proto náleží úrok z vratitelného přeplatku podle § 155 odst. 5 daňového řádu za dobu od uplynutí tříměsíční lhůty ode dne následujícího po posledním dni příslušného zdaňovacího období (prodloužené případně o dobu od uplynutí lhůty k podání daňového přiznání do dne jeho podání, bylo-li podáno opožděně) do dne uhrazení nadměrného odpočtu správcem daně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47)
Prejudikatura: rozhodnutí Soudního dvora ze dne 18. 12. 1997, Garage Molenheide a další (C-286/94, C-340/95, C-401/95 a C-47/96, ze dne 10. 7. 2008, Sosnowska (C-25/07), ze dne 12. 5. 2011, Enel Maritsa Iztok, (C-107/10), ze dne 19. 7. 2012, Littlewoods Retail a další (C-591/10), ze dne 24. 10. 2013, Rafinăria Steaua Română (C-431/12), ze dne 17. 7. 2014, Delphi Hungary (C-654/13), ze dne 21. 10. 2015, Kovozber (C-120/15), ze dne 6. 7. 2017, Glencore Agriculture Hungary (C-254/16), ze dne 28. 2. 2018, Nidera BV (C-387/16), ze dne 23. 4. 2020, Sole-Mizo a Dalmandi Mezőgazdasági (C-13/18 a C-126/18).
Věc: EP ENERGY TRADING, a. s. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce podal v zákonné lhůtě daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen, září, listopad a prosinec 2015, v nichž uplatňoval nadměrné odpočty daně, a to v souhrnné výši 126.154.105 Kč. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) postupně zahájil u žalobce za všechna čtyři zdaňovací období před vyměřením daně daňovou kontrolu. Na základě výsledků daňové kontroly správce daně vydal platební výměry, v nichž žalobci přiznal nadměrné odpočty v plné výši tak, jak byly žalobcem tvrzeny v daňových přiznáních. Žalobce poté požádal o vydání rozhodnutí o úroku ze zadržených nadměrných odpočtů.
Správce daně rozhodnutím ze dne 15. 11. 2017 přiznal žalobci úrok z daňového odpočtu dle § 254a zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 (dále jen „daňový řád“) ve výši 1,05 % ročně za období po uplynutí 5 měsíců od zahájení příslušné daňové kontroly do dne vyplacení nadměrných odpočtů, tedy v celkové výši…
