Input:

č. 2926/2013 Sb. NSS; Spotřební daně: podmínky vydání povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně

č. 2926/2013 Sb. NSS
Spotřební daně: podmínky vydání povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně
k § 22 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30.4.2011*)
Návrhu na vydání povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně (§ 22 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních) lze vyhovět pouze v tom případě, že osoba navrhovatele skýtá dostatečné záruky řádného plnění daňových povinností souvisejících s podnikatelskou činností, kterou hodlá podle vydaného povolení vykonávat.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, čj. 9 Af 1/2010-40)
Věc: Společnost s ručením omezeným KARSOUD Oil proti Generálnímu ředitelství cel o vydání povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně.

Celní ředitelství Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 18. 5. 2009, vydaným podle § 22 odst. 14 zákona o spotřebních daních, nevyhovělo návrhu žalobkyně na vydání povolení opakovaně přijímat vybrané výrobky z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně (dále jen „povolení“). Správní orgán I. stupně neměl k datu vydání rozhodnutí žádnou informaci prokazující, že by žalobkyně přijímala vybrané výrobky, které jsou předmětem spotřební daně a na něž byl podán návrh na vydání povolení. Dne 4. 3. 2009 byl se žalobkyní sepsán protokol o ústním jednání, do něhož jednatel žalobkyně uvedl, že žalobkyně není vlastníkem žádných prostor pro stáčení, skladování vybraných výrobků, čerpacích stanic nebo dalších prostor, ve kterých by docházelo k manipulaci s vybranými výrobky. Na základě prověření informací, písemností a údajů uvedených žalobkyní v návrhu na vydání povolení, protokolu o ústním jednání a protokolu o místním šetření dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že žalobkyně nebyla obchodně a profesně zdatná a zkušená. Správní orgán I. stupně považoval zároveň za prokázané, že žalobkyně nevyvíjela od data zápisu do obchodního rejstříku (28. 1. 2009) do data podání návrhu na vydání povolení (20. 2. 2009) podnikatelskou činnost jako oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků podle § 23 zákona o spotřebních daních, ani neprováděla obchodní aktivity s vybranými výrobky, které již byly uvedeny do volného daňového oběhu. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že vybrané výrobky definované v zákoně o spotřebních daních podléhají zvýšenému daňovému dohledu ze strany státu, který prostřednictvím celních orgánů - správců spotřebních daní provádí dozor nad dodržováním podmínek stanovených zákonem o spotřebních daních tak, aby bylo zabezpečeno zjištění, stanovení a splnění všech daňových povinností u povinných daňových subjektů. Institut oprávněného příjemce, který je na základě povolení oprávněn opakovaně přijímat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně podle § 22 zákona o spotřebních daních, poskytuje držiteli povolení určité výhody zejména v přiznávání, vyměřování a vybírání daní a držení nezdaněných vybraných výrobků. Správní orgán
Nahrávám...
Nahrávám...