č. 2706/2012 Sb. NSS; Daň z nemovitostí: nepravá retroaktivita
č. 2706/2012 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: nepravá retroaktivita
k § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákonů č. 315/1993 Sb., č. 65/2000 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 1/2009 Sb.
Zrušení osvobození od daně z nemovitostí obsažené v § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, provedené zákonem č. 1/2009 Sb., může v konkrétním případě vyvolávat účinky nepravé retroaktivity, které však budou zpravidla přípustné.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, čj. 1 Afs 27/2012-46)
Prejudikatura: č. 1873/2009 Sb. NSS, č. 1971/2010 Sb. NSS, č. 2037/2010 Sb. NSS a č. 2555/2012 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 107/1996 Sb. č. 63/1997 Sb. č. 119/2011 Sb. č. 236/2011 Sb., usnesení Ústavního soudu č. 44/1999 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 11/99).
Věc: Luděk P. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce vlastní ve společném jmění manželů se svou manželkou dům v Jihlavě, který je užíván na základě kolaudačního rozhodnutí stavebního úřadu Magistrátu města Jihlavy ze dne 6. 6. 2006. Hromadným předpisným seznamem na daň z nemovitostí pro rok 2010 pro obec Jihlava ze dne 15. 4. 2010 vyměřil Finanční úřad v Jihlavě žalobci daň z nemovitostí na rok 2010 ve výši 1 670 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a namítal nesprávné vyměření daně z nemovitostí na rok 2010 ze stavby - obytného domu, neboť se na něj vztahuje osvobození od daně z nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí. Toto osvobození bylo stanoveno na dobu 15 let a počínalo rokem následujícím po roce vydání kolaudačního rozhodnutí, tj. v případě žalobce se jednalo o období let 2007 až 2021. Žalobce zmínil zákon č. 1/2009 Sb. kterým se mění zákon o dani z nemovitostí, jenž s účinností od 1. 1. 2009 zrušil inkriminovaný § 9 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí, přičemž přechodné ustanovení stanovilo, že osvobození od daně z nemovitostí bude naposledy poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2009. Podle žalobce je nicméně tato úprava nepřípustně retroaktivní.
Žalovaný se s námitkami žalobce neztotožnil a rozhodnutím ze dne 3. 8. 2010 jeho odvolání zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu u Krajského soudu v Brně. Krajský soud rovněž argumentům žalobce nepřisvědčil a rozsudkem ze dne 30. 1. 2012 žalobu zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost, v níž namítl, že krajský soud sice označil změny zákona o dani z nemovitostí provedené zákonem č. 1/2009 Sb. za případ nepravé retroaktivity, ale již se nezabýval tím, zda je tato nepravá retroaktivita ústavně konformní, a tedy přípustná. Podle názoru žalobce by tuto otázku měl posoudit Ústavní soud. Nálezy Ústavního soudu (ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, č. 107/1996 Sb. a ze dne 24. 5. 1995, Pl. ÚS 31/94, č. 164/1995 Sb.) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, čj. 6 Ads 119/2007-57, jež krajský soud v napadeném rozsudku citoval, považuje žalobce za nepřiléhavé a nelze je podle jeho názoru pro posouzení jím žalované věci použít. Žalobce též uvedl, že dřívější úprava zákona o dani z nemovitostí osvobodila subjekty, jež splnily…
