č. 2455/2012 Sb. NSS; Řízení před soudem: kompetenční výluka; výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně
č. 2455/2012 Sb. NSS
Řízení před soudem: kompetenční výluka; výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně
k § 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
„Výzva k poskytnutí součinnosti k výkonu správy spotřební daně“, jíž se celní orgán domáhal, aby dle § 41 odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, žalobce umožnil jeho pracovníkům vstup do provozní budovy, do místností nebo míst, kde jsou vyráběny, zpracovávány nebo skladovány vybrané výrobky žalobce, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a nelze tedy proti ní brojit žalobou ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2010, čj. 8 Afs 51/2010-60)
Prejudikatura: č. 886/2006 Sb. NSS, č. 1047/2007 Sb. NSS, č. 1865/2009 Sb. NSS a č. 1982/2010 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným Herba Vitalis proti Celnímu úřadu Žďár nad Sázavou o spotřební daň, o kasační stížnosti žalobce.
Dne 13. 4. 2010 vyzval žalovaný žalobce, aby mu dne 27. 4. 2010 poskytl potřebnou součinnost k výkonu správy spotřební daně (§ 41 zákona o spotřebních daních), tj. aby umožnil vstup pracovníkům celního úřadu do provozní budovy žalobce, do místností nebo míst, kde je skladován rafinovaný líh a kde jsou vyráběny, zpracovávány a skladovány výrobky - potravinové doplňky označované žalovaným jako extrakty z živých rostlin a elixíry „Byliny z klášterní zahrady“. Žalobce byl také vyzván, aby dle § 15 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“),*) umožnil realizaci místního šetření,
včetně úkonů, jejichž potřeba při místním šetření vyjde najevo. Popsaný úkon žalovaný označil jako „rozhodnutí - výzva k poskytnutí součinnosti“.
Žalobu, kterou proti tomuto „rozhodnutí' podal žalobce, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 5. 2010 odmítl, neboť dle jeho názoru šlo o rozhodnutí předběžné povahy, jež je dle § 70 písm. b) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu. V odůvodnění soud uvedl, že napadené „rozhodnutí“ naplnilo materiální i procesní znak rozhodnutí předběžné povahy, přičemž odkázal na vymezení těchto znaků v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2006, čj. 2 Afs 183/2005-64, č. 886/2006 Sb. NSS, resp. ze dne 23. 1. 2009, čj. 9 Afs 13/2008-50, č. 2001/2010 Sb. NSS.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítal, že krajský soud nesprávně vyhodnotil napadené „rozhodnutí“ jako opatření dočasné povahy. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, c. 276/2001 Sb., č. 96/2001 Sb. ÚS, dovozoval, že „rozhodnutí“ žalovaného je „mimo jakoukoli pochybnost konečné rozhodnutí, jímž žalovaný ukládá žalobci s konečnou platností a bez možnosti odvolání povinnost“, a je tedy přezkoumatelné dle § 65 s. ř. s. Uložená povinnost spočívala v tom „ke konkrétnímu datu a době, v konkrétním místě něco konat či strpět, a to „pod pohrůžkou uplatnění sankce dle § 37 daňového řádu“.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že předmětnou výzvou neukládal stěžovateli jinou povinnost, než která pro něj vyplývala přímo ze…
